Díla Eliáše Urbana jsou povětšinou plátna velkých rozměrů, od nichž se jen těžko odtrhává zrak. Urban se nechává inspirovat městskou architekturou, kterou zobrazuje ve svých monumentálních obrazech. Ruku v ruce s tím zachycuje také pomyslnou džungli, která společnost obklopuje. I proto název výstavy zní Urban Jungle. Vzniká tak slovní hříčka spojující jeho jméno s dalším významem. 

 

„Zároveň v té džungli vyvstávají  příběhy, které tam vsazuji já,“ vysvětluje. V obrazech si rád hraje s nepoměrem zobrazovaných předmětů. „Ale ne zas tak, aby to bilo do očí. Při hře s tím pro mě nepoměr vytváří napětí, ale chvíli na to člověk musí přicházet,“ tvrdí. Nejednoznačnost zobrazení je tím, co Urban považuje za svůj motor. A má to svůj důvod. 

 

V současné době dle něj společnost vnímá vizualitu zrychleně, a to zejména na sítích ve formě reklam. Příliš mnoho informací lidé zhlédnou, ale už je nečtou. A přesně to je zobrazeno v Urbanových obrazech. Jakási nenápadná chybovost, která nutí diváka se zastavit a strávit u plátna více času.  

 

Inspirací pro tvorbu je mu všechno, co ho obklopuje. Stejnou měrou na něj může působit odraz slunce v kaluži, pohled do krajiny či starý barokní obraz v kostele. V minulosti byl připodobněn například k Edwardu Hopperovi. Má jasno i v tom, kam se chce vydat dál. Daná prostředí ho baví čím dál více abstrahovat. Vnímá to jako směr, který se mu nabízí. Poukazuje však na to, že pro diváka to zas tak čitelné nebude. Pro jeho nitro však ano. 

 

Tvořit ho zkrátka baví. Výtvarnému řemeslu se začal věnovat až na střední škole. Předtím se ho nijak výrazně nedotýkalo. V jeho cestě životem pro něj znamená mnoho i psaní poezie a hudba. 

 

Výstavou Eliáše Urbana se budou volně prolínat i kresby Barbory Vovsové. „Jedná se o vrstvené koláže související formálně i obsahově s mými sochami,“ říká. Mají být inspirací a předlohou pro další sochy. Zároveň ale obsahují prvky, které se objevily již v těch vzniklých a jsou dány do nových souvislostí. 

 

„Obecně mě zajímá expanze, transformace evoluce a vnitřní život hmoty, ve své práci propojuji architektonický řád s principy organického světa,“ dodává ke svým dílům Vovsová, která výstavu Urbana vkusně dotváří.

 

Eliáš Urban (*1989) vystudoval Akademii výtvarného umění u profesora Jiřího Sopka a Igora Korpaczewského. Za podstatnou část studií považuje půlroční stáž v Antverpách v roce 2015, kde tvořil pod vedením Pata Harrise a Tinny Gillen. O dva roky později se pro změnu vzdělával v Portu. V současné době učí figurální kresbu na VOŠUP a SUPŠ na Žižkově. Ve volném čase vystupuje jako zpěvák s kapelou Rach.   

 

Barbora Vovsová (*1991) na Akademii výtvarného umění navštěvovala ateliér sochařství I., kde studovala pod vedením Jaroslava Róny a následně Lukáše Rittsteina. Má za sebou stáže v ateliéru grafiky Jiřího Lindovského a na Universidade do Porto v Portugalsku. Konkrétně se zabývá hmotou, jejím narůstáním a modifikací. Ráda pracuje s organickými hmotami. 

 

Zdroje: Eliáš Urban, podcast Život a dílo, Revolver Revue č. 128/2022, Barbora Vovsová